Something in the way...

střípky 2.

9. června 2010 v 21:17 | krysa j. hisushi |  příběhy
dochází mi články XD tak sem šoupnu kousky příběhů co se mi nashromáždily v sešitech. Jsou jen 3 protože to nestíhám opisovat :D

Anděl
Svět se pod ní propadal. Padala dolů. Pomalu, jako ve zlém snu. Vzdušné proudy ji obrátily a ona padala břichem dolů. Viděla pod sebou bílé, naducané mraky.
Byly tak krásné. Takhle už jsem svět jednou viděla. Napadlo ji a lekla se sama sebe. Radši ani nevědět odkud to znám. Pocit byl tak silný a neodbytný, až ji to děsilo. Ale po chvíli si uvědomila, že to nebyla vzpomínka na něco děsivého, ale na něco hřejivě známého. Skoro jako domov. Mezitím se přiblížila k mrakům tolik že...ne už byla v nich. Zamávej křídly. Napadlo ji automaticky. Počkat,
křídly? Já mám křídla? Otočila hlavu ke svým zádům. Ano, doopravdy na nich měla křídla s temným peřím.Byly pokojně složené na jejích zádech.Zkusila je roztáhnout a zamávat s nimi. Chvilku to šlo a ona stoupala ale potom...potom přišla tma.


Sama doma
V mém životě se najednou rozhostilo ticho. Převalovalo se líně jako sám Sloth. Chvilku jsem naštavě čuměla na strop. Setřela jsem si slzy a potom málem vyletěla z kůže když se domem rozlehlo původně zašeptání
"REILA...". A ticho se se slabým "mentoxéé..." odpotácelo pryč. Ale vrátilo se hnedka za necelých 7 minut. Ale to už jsem byla připravená a pustila jsem Soul Eatera. "Kensei naru tamashi wa ... Kensei naru seishinto ... Kensei naru nikkutainiadoru" (okopírováno od Horo)
Ale ani ending na sebe nenechal dlouho čekat. Potom ale zaznívá klavír a AFP kráčí svojí ulicí uklidněná zvukem sirén...

Být sama doma je fakt depresivní.

(k tomuhle fakt obrázek dávat nebudu x-X) 
Kresba
Několik čar na mě hnusně čumí z papíru. Proč jsou na mě tak naštvaný? Asi proto že jsem je nekreslila. Ignoruju jejich bolestný výraz a připojuju k nim další a další nešťastné tahy tužky. Moje prsty nevydržely psychický tlak a roztřásly se. Takhle už nic nenakraslím. Ale co to vlastně je? Stačí jeden pohled na čáry jako na celek a tužka mi vypadla z prstů. Schovávám tvář v dlaních. Na svých tvářích cítím chlad,
chlad prstů které vytvořily tu hrůzu na papíru přede mou. Obrázek není nepovedenýani nijak děsivý. Spíš mi připomíná .....ne - Nechce se mi to ani napsat.
Do dveří třídy vchází Sue. Rychle seoklepu a s předstíraným úsměvem pozdravím. Sue mezitím přišla až k lavici "jé! Další vánoční ozdobička!" Ne, tentokát nemám elán na vysvětlování toho že to nemá nic společnýho s vánocema. Kdo neznám,nepochopí. Kdo nezná, jde dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 11. června 2010 v 8:58 | Reagovat

Zase ozdoba? Nebo to byla tamta? Jak někdo může považovat Transmutáky za ozdoby? Musty by ju zabil

2 Krysa J. Hisushi Krysa J. Hisushi | 11. června 2010 v 15:32 | Reagovat

asi ozdoba XD já nevim, tu ozdobu jsem připsala když jsem to přepisovala XD psala jsem to jako rocvičku před velkou písemku ze slohu "^^ to je fakt. Musty (XD dobrá přezdívka no) by ji usmažil vlásky aby jí ukázal co taková odzobička dovede XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama